Domažlice – Modřany (3:0; 3:1)

Dnes si povíme příběh o tom, jak se Modřanský válec pokusil prolomit prokletí Domažlické haly. Naše poslední návštěva Domažlic se totiž zapsala do místních matrik, ale bohužel ne na stránky sportovní nýbrž na stránky významných společenských událostí. Čti kalba jak se sluší a patří. Díky tomu jsme se domluvili, že nepodceníme sobotní pozápasovou atmosféru a pokusíme se na nedělní sraz dorazit v použitelném stavu. Už tak nás mělo být málo.

Sraz byl stanoven na 7h ráno v zatáčce na Kačáku. Hned od rána bylo jasné, že se náš plán dorazit v použitelném stavu moc nedaří. Když to shrnu: Mazy – 2 promile, Jassánek – 2,5 promile, Peter – pozdní příchod a 2 promile, Sláva – včas, nicméně s účesem Justina Biebera a podivnou bílou lepkavou tekutinou na čele.

Cesta probíhala relativně v klidu a nastavená cestovní rychlost mach 1 příjemně uspávala. Posádku ale na 43 km dálnice probudil velmi klidný a vyrovnaný hlas Jassánka, který prohlásil „Kudlo okamžitě zastav“. Vzhledem k tomu, že není zrovna dobrý nápad zastavit uprostřed dálnice se tato prosba nesetkala s úspěchem. Nicméně když toto zopakoval 5x Pechy velmi pohotově usoudil, že je něco špatně a za nebožáka se přimluvil. Přistáli jsme tedy u kranice a otevřeli nouzový východ nad křídlem. Jassánek evidentně usoudil, že je čas vybombardovat menší město a tak si velmi hbitě odskočil a odložit včerejší večeři do příkopu. Co Vám budu povídat Niagarské vodopády jsou proti tomu co z něj stříkalo malinkej potůček. Zbytek cesty probíhal již bez větších potíží. Jen Pechy nedokázal skrýt své nadčení, když jsme projeli vesnicí jménem Zbůh… No je potřeba se radovat i z maličkostí.

Do prvního zápasu nastoupila sestave N-Bystro, U-Kudla, B- Jassánek, Mazy, S-Peter, Kopáč L-Pechy. Lavičku prostřihl Sláva. Začátek zápasu se vyvíjel celkem slibně, ujali jsme se vedení, dařil se přítah, útok i hra v poli. Nicméně v polovině setu přišel zlom, nepřijalo se pár podání, bystra se zranil (asi únava materiálu) a set jsme prohráli. Do druhého setu již nastoupil na náhru Peter. Zbytek zápasu jsme bojovali jak to jen šlo, ale už se prostě nedařilo a soupeř byl ve formě.

Na oběd jsme se rozhodli zajít do Hotelu Sokolský dům, kde se při naší poslední návštěvě odehrála většina zvěrstev. Musím podotknout, že zdejší oběd byl opravdu zklamáním. Dlouho se čekalo a jídlo spíš nic než moc… Popravdě bych si dovolil říct, že brambory v polévce pamatovali vánoce…

Do druhého zápasu jsme nastoupili ve složení N – Peter, U – Kudla, B – Jassánek, Pechy, S – Kopáč, Mazy. První set se nám podařilo překvapit soupeře a vyhrát. Nicméně již v posledních balonech nám odpadal Mazy. Do dalšího setu tedy nastoupil na smeč Sláva. Soupeř na nás začal tlačit podáním a nám se přestalo dařit. Nic na tom nezměnil ani pokus výměny postů S→U v dalších setech. Zápas jsme částečně se ctí dohráli v 6ti lidech a s nakládačkou odjeli směr Praha.

Na závěr se omlouvám, že jsem nepsal víc o volejbalu, ale ono to je dost těžké, když se volejbal v podstatě nehrál. Pro místní fanoušky to tak muselo být další velké zklamání, že opět neviděli Modřanský Válec v plné parádě.

Autor článku: Tomáš Kudláček (Kudla)

 

 


falconarena nove logo.png