Dne 18.9. mužstvo Sokolu Modřany A nastoupilo při slunečném počasí na zápas s jedním z celků Matematicko-fyzikální fakulty. Opět nás většina přišla pozdě a ve třech lidech se prostě šestkový volejbal hrát nedá.  Začalo rozpinkávání, a v momentě kdy se písklo na rozsmečování  náš kádr doplnil i poslední nemálo důležitý článek nahravač Bud.

V první hře přesně, jak bylo řečeno v šatně nastoupil válec a hned od prvních bodů se podařilo udržet vedení asi 3 bodů a až na lehké zaváhání v koncovce byl set přiveden k vítěznému konci. V tomto setu bych rád vypíchl jednu věc, která je u naší hry velmi nezvyklým jevem a to, že se nám opravdu dařilo přihrát nahrát a zaútočit.
V dalších setech se již nedařilo úplně podle představ, přestože jsme v druhém setu ještě byli schopni se soupeřem držet krok a občas i předvést nějaký pěkný volejbalový moment, jsme set ztratili.

Třetí set byl ve znamení absolutní neschopnosti složit míč na zem a jak přijímací hráči tak i nahravač začali určitým způsobem rezignovat. Tento set byl celkově asi nejméně povedený a to hlavně kvůli chybám plynoucí z hlavy našich borců.

Čtvrtý a zároveň poslední set bych nijak nerozpitvával, určitě všichni znáte jak vypadá tým, který ztratil víru ve vítězství a chodí po čtverci 9 x 9 metrů se sklopenou hlavou.

Zakončení zápasu na Albertově se samozřejmě nemohlo obejít bez posezení dole na křižovatce v restauraci s obrovskými porcemi a překořeněným nakládaným hermelínem, který s ne moc velkou radostí snědla Ráďa, která se krom jiných k nám přidala, ovšem po vítězném zápase ve stejném sportovním areálu.

Autor článku: Petr Jassa (Péťa)