Spartak Modřany - Prasyl Mladá Boleslav (1:3; 1:3)
Modřanský Spartak se rozhodl, že se porve o první flek na spodku tabulky, což zvládl na výbornou. Po šesti kolech, kdy se společenstvo modřanských lemplů prosadilo pouze v jednom zápase, se jelo do Mladé Boleslavi s jasným cílem – urvat vítězství.

Před tímto zápasem byl volný víkend, a tak se mohlo trénovat o 106. Na trenálech jsme dřeli kůži, ale bylo vidět, že v teamu nepanuje dobrá nálada a netáhne se za jeden provaz. I přes toto vyrážel v sobotu ráno nepromazaný lehce zadrhnutý a mírně zrezivělý bitvami ošlehaný modřanský válec do Boleslavi s jistou nadějí a vírou, že se to musí zlomit.

NE, nezlomili jsme to. Naopak, dopolední zápas byl modřanský nepojízdný válec hozen nemilosrdně do jámy a zasypán. Prohra 1:3 by na první pohled mohla vypadat jako náznak volejbalu, ale při bližším pohledu na jednotlivé sety (-14,18,-10,-17) se chce i v současné době autorovi článku střihat registračka. Pokus o podrobnou analýzu tohoto dění je z volejbalové stránky nemožný. Lze jen říci, že na duel zápasů se dostavilo 11 individuálních hráčů a všichni si v tomto dopoledním zápase zahráli, což už samo o sobě naznačuje, že bylo něco špatně. Hned v prvním setu jsme nedokázali vytvořit kloudnou herní situaci a styl hry příjem náhra smeč jsme mohli najít pouze v příručce “ Jak hrát volejbal a vyhrát “. V druhém setu jsme soupeře překvapili a zahráli jsme si volejbal a vyhráli. Vypadalo to, že přiletěla vlaštovka, jenže jedna vlaštovka jaro nedělá a další dva sety jsme dostali nakládačku, kterou mnozí z nás nemohli rozdýchat a spoustě hráčů začaly nabíhat žíly na čele. Několik možných příčin tohoto debaklu: nesoustředěnost na vlastní výkony, po hřišti běháme jako stádo ovcí, cit a zodpovědnost zahrát v danou situaci balon i jinou variantou než to tupě pos**t, dodržování domluvené obrany a postavení, rozumnější střídání a hrát jako team.

Po tomto trestuhodném výkonu v šatně promluvilo několik zlých jazyků a panovala opravdu zvláštní atmosféra. Pocity většiny hráčů byly nepopsatelné a v této chvíli se ukázalo, že to prostě mezi námi nefunguje.

Druhý zápas jsme vyměnili libera, zkušenější Kopáč nahradil Mazana a vsadili jsme na sestavu složenou z lidí, kteří už spolu mají několik desítek zápasů odehráno. Překvapivě se konalo z mrtvých vstání a hned první set jsme vyhráli, bohužel celkově jsme zápas neurvali. Konala se prohra 1:3 (23,-23,-21,-18), ale s rozdílem toho, že modřanský válec se rozpohyboval a na palubovce byl k vidění celkem slušný volejbal. Bohužel na kompaktně a klidně hrajícího soupeře to nestačilo. Lze podotknout to, že jsme hráli opět nestandardně. Kudla na účku  odehrával již druhý zápas (na což není zvyklý, protože hraje vždy pouze první) a i když se snažil ze všech sil, fyzička není jeho silná stránka a kluci na střídačce proto museli držet pohotovost s defibrilátorem. Kopáč na liberu předvedl solidní výkon (oproti dopolednímu zápasu se zvedl výrazně příjem), ale jelikož to byla jeho letošní premiéra v soutěži, vypadal, že nebyl úplně ve své kůži. No a my ostatní, co jsme byli v poli, bychom před zápasem potřebovali tak hodˇku s uklidňovačem duší. Potom bychom soupeře trápili ještě více a snad bychom ho i smázli...

 

Sestava 1. zápas: všichni všude, aneb co modřanský válec dal

Sestava 2. zápas: N-Bystro, B-Zajoch, Horác, S-Kapka, Vilík, L-Kopáč, U-Kudla

 

Účastníci zájezdu: Bystro, Jedle, Mazi, Kopáč, Zajoch, Horác, Kapi, Vilík, Peta J. ,Žum, Kudla

 

Závěrem bych chtěl říci, že doufám, že se každý zamyslí sám nad sebou a začneme hrát a projevovat se jako team, což povede i k lepšímu výkonu.

(toto je cenzurovaná verze, reálný popis prvního zápasu by se bez použití argotu nedal provést)

 

Autor článku: Pavel Králík - Zajoch

05. 11. 2013